Kavárna Dejvického divadla - v současné době vhodné pouze pro zapšklé intelektuály

30. 5. 2002 v 17.23

Do kavárny Dejvického divadla jsme chodili na pár litříků vínka již v jinošských letech. Intelektuální prostředí nás vždy inspirovalo k debatě nad fundamentálními otázkami, např. nad úlohou panictví v moderní společnosti. Taktéž jsme zde pilovávali naši oblíbenou hru ?Nejslabší, nedáš panáka?, kterážto spočívala v zapuzení náhodného přísedícího od našeho stolu.
V zájmu sepsání objektivní recenze jsme tedy podnik navštívili po delší době (pro věčné smíšky ? ne, nebylo to po 25 letech, ale asi po roce). Ještě jsme si matně vzpomínali na lahvinku sektu, dobré víno a palačinku se šlehačkou. Takže naše očekávání bylo veskrze příjemné. O to horší bylo zklamání.
Asi takhle? Chápeme, že vyměnit zkažené víno je pro vás asi pruda, ale jinde to zvládnou aniž by nás při tom začali nenávidět. A myslíte, že když už to víno vrátíme, budeme si za blaženého chrochtání jeho zbytky ředit ve stejných skleničkách novým? Takže Cabernet Sauvignon těžko soudit. Frankovka měla alespoň běžnou kvalitu a André už bylo v celkem pohodě.
Takže služby i kvalita vína pod současnou běžnou úrovní podniků v Dejvicích a Bubenči. Návštěvu můžeme doporučit pouze méně náročným milovníkům nakládaného hermelínu a mírně vyčpělé intelektuální atmosféry.
(Plánujeme však další návštěvu, protože nějak nemůžeme uvěřit, že je to standardní úroveň tohoto klasického podniku.) 

Akce Prunus

21. 4. 2002 v 10.16

Jak již mnozí tuší, Pražská šestka se rozhodla aktivně vystoupit proti nedostatku kultury, zábavy a zeleně v bubenečskodejvické oblasti. A protože stromů není nikdy dost, bylo jednomyslně rozhodnuto vysadit ilegální Prunus. Taková akce samozřejmě vyžaduje perfektní plánování, logistiku a tah na branku. Proto Pražská šestka usilovně pracovala na Projektu Prunus již od loňského podzimu, a to v částečném utajení.
21.4.2002 nastal Den D. Přesně v 7.00 SEČ se sešlo sázecí komando Pražské šestky ve složení 3 členové, 2 příznivci a 0 čekatelů na smluveném místě a vyrazilo ke svému cíli. Z důvodu zmatení případných nepřátel se komando rozdělilo a na bod Alfa Charlie dorazilo ze dvou různých částí bloku. Přestože se na místě pohyboval podezřelý domorodec s nebezpečnou čtyřnohou posilou (tzv. ?pejskař), Pražská šestka neohroženě a zcela koordinovaně vtrhla na trávník. Pečlivě střižený trávník ani nekypřená půda zbaběle schovaná pod ním nebyli protivníci, kteří by byli schopni odolávat rýči a lopatce sázecího komanda déle než pár minut. A tak se během chvilky mohl náš milý zcela jistě i nad očekávání šťastný Prunus radovat ze svého nového místa. Ani ohrádka nepředstavovala závažnější problém, byť operace zatloukání hřebíků vyhnala k oknu obyvatelku Metuzalémova věku. Nicméně větší pozornosti se naší protestní akci nedostalo.
Doufáme, že Prunus Pražské Šestky bude vzkvétat stejně, jako kulturní život v Dejvicích a Bubenči. Přejeme mu mnoho štěstí a dostatek sebevědomí před zraky všech manažerů trávníků. Prunus For President!!! Z akce byla pořízena fotodokumentace.

Idéal pour l’été! Portonic

18. 3. 2002 v 17.32

Teplejší počasí se již nezadržitelně blíží, a proto Pražská šestka přichází v předstihu s návodem na unikátní osvěžující míchaný nápoj. Určitě si řeknete, že míchat portské s Tonicem je barbarství, ale schválně ochutnejte …

Verser dans un verre de 8 oz:
? 2 oz (70 ml) du Porto Blanc
? 4 oz (125 ml) de soda tonique
? Garnir d’une tranche de lime ou de citron
? Servir avec des glaçons.

(bílé portské, tonic, řez limety a led) 

Řekni mi co piješ a já ti povím jaký jsi …

17. 1. 2002 v 17.28

Podle odborníků jsou muži, kteří pijí červené víno originální až výstřední lidé a labužníci. V sexu pak vynikají neuvěřitelnou fantazií a temperamentem. Své partnerky dokáží velmi dobře uspokojit, ale totéž očekávají i od nich. Naopak muži, kteří upřednostňují bílé víno jsou ve své podstatě plaší, ostýchaví a rádi se nechávají svádět. Z toho je patrné, že nějaká velká iniciativa se od nich čekat nedá. Paradoxní možná je, že dobří milenci jsou i pivaři. Inovací v sexu s partnerkou se ale také vyhýbají, protože většinou jsou to pánové s klidnou vyrovnanou povahou. Ženy velmi dobře dokáží podle toho co a jak pijete poznat, jací jste v posteli - tak pozor na to! 

Restaurant U Kmotra - “Ano, chutná nám, strýčku Vito!”

21. 12. 2001 v 15.14

Jak každý dobře ví, podniky dělíme na chlastoidní a žrádloidní. První pól představují vinné výčepny, kam se chodí ?na dvojku na stojáka?, druhý pól pak třebas McDonald?s, kde nezachlastáte, ani kdybyste manažera směny prosili na kolenou. ?U Kmotra? je to rozhodně spíše žrádloidní, i když vás asi nevyhodí, zaskočíte-li jen na skleničku.
Kuchyň odpovídá standardu podniků, které dávají okázale najevo, že nejsou pro socky. Ať si dáte cokoli, neprohloupíte. Nicméně zatímco některá jídla se chuťově pohybují v běžném průměru (model kus flákoty s něčím), jiná mají svou specifickou lokální charakteristiku (pizza). Ale ochotný experimentátor zde dokáže objevit skutečnou chuťovou perlu. Ano, mluvíme o zapečených gnocchi s pestem. A je možné, že se v jídelním lístku někde schovává podobná mňamka. Takže experimentujte dle libosti, spíše na tom vyděláte.
V nabídce je středně široká nabídka italských vín, jak se sluší a patří na podnik s takovým jménem. Nejvíce nás zaujal místní Pinot, nejméně pak rozhodně Lambrusco, které snad může pít jedině nějaký Ital. Domácí vína jsou též k dispozici a jsou pitelná. (Hovoříme o lahvových vínech, tak jako ostatně vždy. Rozlévaná vína netestujeme ze zásady.)
Interiér je příjemný a stylový, na první pohled skoro působí dojmem, že jste v podniku o třídu výš. Jako mnoho podobných restauračních zařízení trpí jistou ?přesvětleností?, která poněkud ubírá na intimitě. Ale zas pořádně vidíte, co máte na talíři.

Kavárna Kabinet - Dejvická klasika

7. 12. 2001 v 00.00

Kavárna Kabinet

Vznik podniku Kabinet v kulturně vyprahlých Dejvicích mělo stejný efekt, jako zjevení vysoké průhledné postavy v roztrhaných hadrech mezi chrchlajícími babkami v kostele. Ano, do té doby neměly čtrnáctileté žačky ani jejich padesátileté učitelky žádné místo, kde by si mohly v klidu promluvit o svých sexuálních problémech. S příchodem Kabinetu se vše změnilo. Nechce se mi ani pomyslet, kolik obludných intelektuálních vět musely vyslechnout nebohé trpící stolky, jejichž jedinou, zato však úpornou, touhou je mít pohyblivé čtyři nohy a uprchnout.

Ano, Kabinet je totiž kavárna. Zakouřená, věčně plná, nezvykle halasná a především ? neuvěřitelným způsobem útulná a příjemná.
Se slzou v oku vzpomínáme na staré časy, kdy zde ještě bylo možno ochutnávat exotická australská a chilská vína a porovnávat je s moravskými. Naštěstí se nezměnily výtečné palačinky a brilantní hermouš, skutečný gurmánský zážitek.

Dříve jsme patřili mezi štamgasty, které nikdo nezná. Dnes už nás pouze nikdo nezná. Ale přesto má Kabinet důležitou zásluhu ? přinesl do Dejvic a Bubenče horký dech kultury a zažehnul v našich srdcích touhu lokálně se identifikovat.

Co říci závěrem? Kdo žije v Dejvicích a nezná Kabinet je totální pivní barbar!

Chráněno: Zápis ze schůze 21.11.2001

21. 11. 2001 v 14.53

Tento příspěvek je chráněný heslem. Pokud jej chcete zobrazit, zadejte své heslo:


Zápis ze schůze 14.11.2001

14. 11. 2001 v 00.00

Místo konání: Vinotéka Cellarius a Sudička

Schůze proběhla netradičně mimo základnu a to na ochutnávce portského vína Barros Almeida ve vinotéce Cellarius. Kromě nevýrazných osob, jimž jsme jen těžko mohli přijít na jméno, se naší schůze zúčastnila i skutečná celebrita. Sám veliký Tomáš Vorel nám názorně předvedl v jakých rozličných a těžko uvěřitelných polohách lze poslouchat přednášku o výrobě a kvalitách portského vína. Též jsme ocenili s jakou nenuceností dokázala jeho mladá přítelkyně kouřit cigaretu za našeho mrazivého mlčení (nebo za našeho mlčení v mrazu? těžko říci).

S určitými výhradami a pouze těsnou většinou bylo za nejchutnější označeno PORTO BARROS 10 Anos, které si jistý člen odnesl s sebou.

Poté se členové přesunuli do dalšího podniku a za kontrolního testování portoniku schůze pokračovala. Čekatel dorazil až posléze a tak mohlo být bez jeho přítomnosti v klidu rozhodnuto o názvu našeho váženého spolku. Od nynějška jsme Pražská šestka!

Zbytek večera proběhnul velmi decentně (až na výměnu svršků v metru), což dokládá fotodokumentace.

BarZdar - útočistě nižší střední třídy

1. 1. 1970 v 01.00

Boom podniků pro střední třídu, která nad zakouřenými hospami a intelektuálními kavárnami ohrnuje své alpským vzduchem ošlehané nosíky, přivál do dejvicko-bubenečské oblasti taktéž podnik BarZdar. Jak už to bývá zvykem, i zde se člověk může pořádně nacpat a napít mezi svými, aniž by ho potom při placení polil studený pot .
Z ne zcela zřejmých důvodů Pražská šestka dlouho vábení tohoto místa odolávala. Ale nakonec, jak se ostatně dalo čekat, podlehla a chtě nechtě musí BarZdaru přiznat podstatné kvality, které mu zajišťují čestné místo v bubenečském pohostinství. Posuďte sami:
- kvalitní a relativně široká nabídka vín, ze které si vybere jak milovník domácí produkce, tak experimentátor. Najdeme zde vína z mnoha zemí původu a dokonce i přívlastková červená vína domácí, což je jev téměř nevídaný
- chutná kuchyně se solidním sortimentem jídel
- čisté a esteticky přijatelné prostředí
- a především ? naprosto fantastické čerstvě pražené mandličky, které samy o sobě představují dost dobrý důvod pro návštěvu tohoto podniku!
Nicméně místu i návštěvníkům cosi chybí. Snad jakýsi esprit, který dělá z kultovních podniků kultovní podniky? Těžko říci. Je to prostě dobrá kvalita za solidní cenu a takových podniků v naší čtvrti není nikdy dost.
Jedinou zásadní výtkou je zkrácení otevírací doby oproti dřívějšku. Půlnoc je prostě pro správné flamendry málo a jak říká staré přísloví:
Co jednou zkrátí
víckrát nenavrátí!