Uliční zástavba pochází ze třicátých let 20. století. Od roku 1927 existovaly v prostoru dnešní kavárny čtyři drobné obchůdky, každý s vlastním vchodem. Ještě dlouho po revoluci se zde nacházel sklad a prodejna zeleniny. Ta zkrachovala a prostor byl poměrně dlouhou dobu nevyužíván. Čtyři výběrová řízení skončila bezúspěšně, žádný z projektů nakonec nebyl realizován. Proč? Nejspíš kvůli zamlčené drobnosti: bylo třeba vybudovat kanalizační přípojku, na níž se město netoužilo finančně podílet. S tímto problémem se musel vypořádat i majitel a provozovatel kavárny.

Kam nemůže čert, nastrčí úředníka. Vyřízení stavebního povolení trvalo tři
čtvrtě roku, od začátku března do konce října 1999. Přestože investor požadoval
seznam kroků, které je potřeba provést, aby mu bylo vydáno stavební povolení,
dočkal se jen jakési mlhavé imprese toho, co je vlastně potřeba. Po dvou
měsících od žádosti obdržel dopis, který ho informoval o přerušení stavebního
řízení. K žádosti se ve stanovené lhůtě vyjádřil, načež následovaly další dva
měsíce úřednického popotahování. Vše se opakovalo ještě do třetice, jako v
pohádce. Vlastní rekonstrukce proběhla od října 1999 do ledna 2001. Od
domu kupodivu neexistovaly plány, takže bylo třeba znovu zaměřit sítě. To byl
ostatně také jeden z důvodů, proč firmy úspěšné ve výběrovém řízení od projektu
ustupovaly. Nakonec se plány našly pod jinou adresou. Opravdovou výzvou bylo
připojení objektu ke kanalizaci. Při budování přípojky hrozilo, že bude třeba
rozkopat "půl Bubenče", což by znamenalo omezení dopravy, neúnosné finanční
náklady a další problémy. Naštěstí přeci jen zvítězil zdravý rozum a panu
Macháčkovi bylo dovoleno připojit se ke kanalizaci činžovního domu, ke kterému
je kavárna "přilepena". Tím náklady klesly na relativně přijatelnou mez.
K zásadním stavebním zásahům patřilo vložení galerie, pod kterou vznikl prostor
pro zaměstnance: bar, zázemí a sklady a vedle toho také WC pro hosty. Součástí
rekonstrukce byla výměna jednoduchých skel za dvojitá (do původních rámů),
vestavění nových vstupních dveří a také například zavedení ventilace.
Celková částka za rekonstrukci se vyšplhala na 2,5 milionu korun. K nejnákladnějším částem projektu patřilo vybudování kanalizační přípojky, vložení galerie a vytvoření zázemí. Celý projekt byl financován z vlastních zdrojů, takže nebylo třeba žádat o úvěr nebo se obracet na společníka. Návratnost investice je po roce činnosti odhadována na pět až šest let, což se zhruba kryje s platností smlouvy o pronájmu. Vzhledem k tomu, že pronajímatel z vlastních zdrojů zainvestoval i kanalizaci, požadoval by po městu v případě neprodloužení smlouvy částečné uhrazení těchto nákladů. V každém případě pevně doufá, že mu nájemní smlouva bude prodloužena.
V Kabinetu na vás dýchne na sentiment školních let: glóbus, povinná četba,
učebnice, vycpaní opeřenci... Na WC si zopakujete skloňování podstatných jmen,
na pánských rodu mužského, na dámských... správně. Přestože prostředí působí
hravě a nenuceně, nejedná se o studentskou kavárnu, naopak právě lidé střední
generace si poměrně často najdou cestu do "svého" Kabinetu. Nábytek, jeho
uspořádání a celkovou barevnost kavárny si vzal na starosti pan Macháček, o
technickou část projektu se postaral architekt František Lopata.
Určitým zdrojem inspirace byl penzion Teta Marta na Malé Skále. Od záměru
vytvořit reminisceci anglické či holandské hospody bez obsluhy se nakonec
upustilo. Základní barvou interiéru je decentní zelená na stěnách, pohodu téměř
lesní doplňují tmavě mořené stolky a tmavě zelené rámy oken. Jen dřevěnou
podlahu nepokrývá mech, ale koberec. Konstrukční výška přes pět metrů zaručuje v
přední části prostornost a vzdušnost, v zadní polovině umožnila vložit galerii,
která jednak rozšiřuje prostor kavárny, a jednak funguje jako "galerie".
Pro uzavřenou společnost je v zadní části přízemí skryt malý salónek. Kabinet
působí velice čistě a stylově, ale přesto vás zaujme jakási neokázalost,
domáckost. K tomu nesporně přispívá i nábytek, zejména rozličné židle, koberce a
staré piano: vše z bazarů a od známých.
Jednou z nosných myšlenek Kabinetu je právě existence galerie. Pan Macháček
osobně vybírá umělce nejen podle jejich kvalit, ale také podle technik a témat,
aby se nestalo, že dvě výstavy za sebou budou podobné. Vzhledem k velkému zájmu
o tento prostor si to může dovolit. Vernisáže probíhají přibližně jednou za
měsíc.
Pan Macháček nepoužívá cílenou inzerci v průvodcích či kulturních programech,
přesto si jeho kavárna získala solidní zázemí. O plánech do budoucna se s námi
sice nepodělil dopodrobna, což je pochopitelné, nicméně naznačil, že zvažuje v
dohledném časovém horizontu rozšíření. Jedním z pokusů, jak vyjít vstříc
zákazníkovi, byla i snaha o vybudování zahrádky. Ovšem pronájem chodníku za 100
Kč/m2 a den je v Bubenči za hranicí rentability.
Kavárna a galerie Kabinet
Typ zařízení: Kavárna a galerie
Autoři projektu: J. Macháček, arch. Lopata
Majitel: Julius Macháček
Adresa: roh Terronské a Roosweltovy, Praha 6 - Bubeneč (poblíž
metra Dejvická)
Zahájení provozu: únor 2000
Náklady na rekonstrukci: 2,5 mil. Kč
Předpokládaná návratnost investice: cca 5-6 let
Otevírací doba: po-pá 11-23, so-ne 15-23
Klíčová slova: prostornost, barevná vyváženost, sjednocený
kontrast nahodilosti a řádu, domáckost, "osobitá noblesa"